BOUDNÍK | 100

BOUDNÍK | 100
(26. 04. – 26. 07. 2024)

kurátoři: Radovan Kodera, Nadia Rovder

produkce: Elis Unique

technická spolupráce: Miloš Marek, Antonín Vrňák

poděkování: Archiv B&M Chochola, Eva Čapková, Světla Kořánová, Jan Placák / Ztichlá klika, Viktor Stoilov / TORST, Patrik Šimon …

17. března by se dožil sta let významný český umělec Vladimír Boudník, grafik, malíř, spisovatel, jedna z nejvýraznějších osobností umělecké scény 50. a 60. let. Výstava v Artinbox Gallery připomene jeho život a tvorbu prostřednictvím fotografií Ladislava Michálka a taky několika dalších autorů: Miroslav Hunka, Václav Chochola, Karel Kuklík, Jaromír Pergler. Výstavu doplní ukázky grafické tvorby Vladimíra Boudníka.

Vystavené fotografie Ladislava Michálka jsou částí rozsáhlé retrospektivní kolekce, kterou uvedlo O.s. Pro Photo v roce 2009 ve Velké synagoze v Plzni. Zvětšeniny: Radovan Kodera Adjustace: Přemysl Řepa (Centrum Emauzy) Fotografie Karla Kuklíka, Jaromíra Perglera a Václava Chocholy jsou autorské originály zapůjčené dědici a galerií Ztichlá klika. Grafické práce Vladimíra Boudníka zapůjčil Karel Kuklík ml.

Výstavu podpořil grant Státního fondu kultury, děkujeme.

VLADIMÍR BOUDNÍK

Narozen 17. března 1924 v Praze. Vyučen nástrojařem (1942), za války totálně nasazen na práci v německém Dortmundu), absolvent Státní grafické školy (1946-1949). Po skončení války sepisuje několik protiválečných manifestů, opakovaně je povoláván k výkonu základní vojenské služby a pro nezpůsobilost propouštěn (1946-1949). Zakládá umělecký směr explosionalismus a v dubnu 1949 technikou linorytu tiskne první Manifest. V l. 1950-1952 pracuje jako propagační grafik v Kovoslužbě Praha, na brigádě v kladenských hutích se seznamuje s Bohumilem Hrabalem a od prosince 1950 do května 1952 s ním bydlí v přízemním bytě dvorního traktu domu č. 24 v ulici Na hrázi v Libni. V září 1952 nastupuje původně jako soustružník a nástrojař (později rýsovač) do vysočanských strojíren, kde si vyrobí první vlastní satinýrku. V dalších letech experimentuje s různými grafickými technikami, od r. 1955 začíná vytvářet „aktivní grafiku“, do r. 1959 „strukturovanou grafiku“. V květnu 1957 se žení s Teklou Holéniovou, v dubnu 1962 jsou na její žádost rozvedeni. Od počátku 60. let začíná příležitostně vystavovat a stává se objektem zájmu některých výtvarných kritiků a galerijních kurátorů. V září 1965 získává půlroční tvůrčí stipendium Svazu československých výtvarných umělců a v Galerii na Karlově náměstí je uvedena jeho první samostatná výstava v Praze. V letech 1962-1968 vystavuje, v odborných časopisech o něm vycházejí články, svá díla příležitostně prodává, většinu však rozdá přátelům, kurátorům, galeristům, redaktorům. V r. 1964 hraje sám sebe ve filmové povídce Věry Chytilové Automat svět ve filmu Perličky na dně. V červenci 1968 se na sympóziu v Českém Krumlově seznamuje s mladou textilní výtvarnicí a studentkou pedagogické fakulty v Českých Budějovicích Věrou Špánovou a v srpnu se s ní ožení. 4. prosince 1968 je v pražské kavárně Viola zahájena výstava prací Vladimíra Boudníka. Po vernisáži v noci na 5. prosince Boudník vlastní rukou umírá.

Vladimír Boudník patří dnes k uznávaným výtvarníkům, jeho dílo je mnohovrstevnaté, i po více než půl století zůstává svou intenzitou, emocionalitou a autenticitou živé a aktuální a stále vyvolává vlny zájmu a obdivu. Jeho život i tvorba se staly inspirací literátům, filmařům i dalším umělcům.

LADISLAV MICHÁLEK

Narozen 15. července 1937 v Mělníce, dětství prožil ve Varnsdorfu a v Liberci, vyučil se nástrojařem v Jablonci nad Nisou, pracoval jako nástrojař a jako horník i v době vojenské základní služby. Po návratu z vojny na podzim r. 1957 nastupuje jako nástrojař v ČKD Trakce Vysočany, kde se stává mladším kolegou a brzy přítelem Vladimíra Boudníka. V té době už má vlastní fotoaparát a začíná vážně fotografovat. Postupně fotografuje starou Libeň, jež je i Boudníkovou významnou inspirací, samotného Boudníka pak od první poloviny 60. let až do jeho tragické smrti. Michálek Boudníka fotografuje při společných pochůzkách po Libni, na rybách, při posezení v hospodách, na dovolené, ale také při grafické práci v jeho bytě či v suterénním ateliéru na Kostnickém náměstí v Praze. Michálek vytváří obsáhlý soubor civilních, ale i silně emotivně i výtvarně působivých pracovních portrétů Boudníka vystihujících jeho umělecké zaujetí a vášeň, ale i citové a duševní rozpoložení. Fotograficky ale také reprodukuje některé Boudníkovy práce pro katalogy a publikace. Michálek vystuduje večerní průmyslovku a pracuje jako stavební technik. Amatérsky dál fotografuje a pokračuje ve vytváření souboru o mizející Libni a vytváří další fotografické cykly. Zabývá se historií vojenských památníků a hřbitovů. V r. 2009 je ve Velké synagoze v Plzni uvedena rozsáhlá retrospektivní výstava fotografií Ladislava Michálka pod názvem Periférie, v roce 2010 vydává vlastním nákladem knihu Libní Bohumila Hrabala. Na začátku roku 2014 onemocní rakovinou slinivky, 13. dubna umírá. 

VLADIMÍR BOUDNÍK: FOTOGRAMY 14. 6. – 26. 7. 2024
text: Jan Placák

V červnu navážeme výstavou v dolním sálu galerie. Ve spolupráci s galerii Ztichlá klika zde vystavíme téměř neznámou fotografickou tvorbu slavného autora – Boudníkovy fotogramy z 50. let minulého století. Vladimír Boudník pravděpodobně nikdy nevlastnil fotografický aparát. Jeho zájem o fotografování a experimenty s tím spojené se zřejmě odvíjely od přátelství se svým mladším spolužákem ze Státní grafické školy a později studentem na VŠUPM Jaroslavem Dočekalem. Z rozsáhlého dochovaného souboru dopisů Dočekala adresovaných Boudníkovi je patrné, že Dočekal vlastnil několik fotografických aparátů, že si zařídil místnost na vyvolávání filmů, a že podobně jako Boudník měl zájem o různé experimenty, které spolu ve vzájemné shodě rozvíjeli a vzájemně konzultovali. Psaní o Dočekalovi by si zasloužilo zvláštní kapitolu neb to byla osoba nanejvýš zajímavá a ve společenství přátel kolem Boudníka přelomu 40. a 50. let velmi důležitá a dnes téměř zapomenutá. Z této doby, 1950-1952, také pocházejí prvé doložené Boudníkovy fotografie a techniky s tím spojené – fotogramy, fokalky, kresby světlem, cliché-verre. Později, v letech 1955-1956, vznikají za účasti fotografů Jaromíra Perglera, Jiřího Musíla a Karla Koukala inscenované fotografie, kdy se Vl. Boudník nechává fotografovat při svých akcích v ulicích a před oprýskanými zdmi, aby tak mohl názorně předvádět asociační metodu a syrovou krásu skvrn a struktur. V roce 1958 vznikají za technické spolupráce Jaromíra Perglera jeho největší fotogramy kombinované s kresbou světlem a tekutinami na fotografickém papíru, který byl potom osvětlen a ustálen.