Zdenko Feyfar Pozapomenutá legenda / The Almost Forgotten Legend / do / till 2. 7. 2020
Zdenko Feyfar
Pozapomenutá legenda / The Almost Forgotten Legend
prodlouženo do 18. 6. 2020
kurátorka: Nadia Rovderová
Zdenko Feyfar: Autoportrét, ze souboru Praha – nedělní odpoledne, 1937
| „Už od dětství mě okouzlovala představa, možná dnes zdánlivě banální, že k nám z dalekého vesmíru přiletí pomíjivý světelný paprsek a umožní nám zachytit natrvalo na fotografické desce či filmu skutečnost. Myslím si – na rozdíl od mnoha dalších fotografů, že právě zachycení reality je nejzákladnějším posláním fotografie. Je zajímavé, že přitom Ize postřehnout i mnohem více, než realitu hmotnou.“ Zdenko Feyfar |
poděkování / thanks to : Petr Feyfar, Patrik Feyfar, Jiřina Tůmová
technická spolupráce: Antonín Vrňák, Dana Michlová, Eugen Kukla, Filip L. Skála, Paul Neubauer a další.
Výstava byla podpořena Magistrátem Hlavního města Prahy
Zdenko Feyfar: Pozapomenutá legenda
výstava opět otevřena a prodloužena do 18. 6. 2020
Výstavu Zdenko Feyfar: Pozapomenutá legenda, můžete v Artinbox Gallery vidět až do 18. 6. 2020! Nenechte si ujít unikátní kolekci, víc než 120 oroginálních vintage fotografií, kterou jsme pro velký zájem prodloužili. Více o výstavě zde:
…………………………………………………………………………………………………………………………
Zdenko Feyfar: Pozapomenutá legenda
Prosincová, potažmo lednová výstava v Artinbox Gallery byla ochutnávkou velké výstavy, která se zde koná u příležitosti nedožitých 107. narozenin autora, a na které vystavujeme další tři okruhy autorovy tvorby. Mimo pražských motivů jsou dalšími stěžejními tématy Feyfarovy tvorby portréty osobností té doby, dále jeho rodné město Jilemnice a především milované Krkonoše. Překvapením jsou záběry z cest na Podkarpatskou Rus (1934) a do Egypta (1959).
V dolním sále vystavujeme původní soubor 33 originálních dobových bromostříbrných zvětšenin s motivy Prahy.
Pozornost si zasluhují jednak fotografie Prahy, které zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám, také méně známé snímky válečné a poválečné Prahy, zákoutí jak romantická, tak pošmourná. Autor znal Prahu jako málokdo, včetně ročních a denních období a nejlepších světelných podmínek za jakých se dala vybraná místa fotografovat.
Soubor doplňují dva autorovy autoportréty a rovněž portrét manželky Marie z roku 1937.
Tento cyklus pražských motivů jsme v hlavním sále a foyer galerie rozšířili o další známé i neznámé fotografie z let 30. – 80. minulého století. V hlavním sále představujeme rovněž typické motivy krajiny, převážně z autorových rodných Krkonoš. Unikátní jsou i snímky z cest: Podkarpatská Rus z roku 1934 a Egypt z roku 1959. Velký prostor byl věnován portrétní fotografické tvorbě Zdenko Feyfara, kde, m.j., zachytil život obyčejných lidí, a to jak v rodných Krkonoších, tak na cestách (Podkarpatská Rus, Egypt). Významnou součástí výstavy jsou i portréty osobností české kulturní scény minulého století jako byli / jsou: Josef Sudek, Josef Lada, Stanislav Kolíbal, Václav Kaplický, Jan Zrzavý, Vincenc Vingler, Ota Janeček, Emannuel a Jan Kodetovi, Adolf Hoffmeister, Jiří Šetlík a další. Představujeme rovněž slavný portrét hraběnky Valdštejnové z roku 1955.
Dobové historické reálie zachycují také snímky z roku 1938, kdy v Jilemnici probíhala mobilizace, dále z let poválečných, kdy autor zachytil život v komunistickém Československu: lidé čekající ve frontě před prodejnou Tuzex, štamgasti u piva v pivnici U zlatého tygra atd..
Věřím, že tato výstava přispěje k připomenutí velkého talentu Zdenka Feyfara, který je srovnatelný s nejvýraznějšími legendami české fotografie minulého století, a kterému se povedlo zachytil svět, který je dnes už minulostí.
Nadia Rovderová, Praha, prosinec 2019
Zdenko Feyfar (1913 – 2001) se narodil v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Jeho otec byl jedním z prvních českých fotografů a mladý Zdenko ke kouzlu fotografického zobrazování přičichl už v raném mládí. Jako 20-letý mladý muž po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V hlavním městě už poté zakotvil na dalších téměř 60 let. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho také učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřili také Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Porevoluční rok 1993 byl pro Zdenko Feyfara zlomový, jeho ateliér v Pachtově paláci v ul. Karolíny Světlé blízko Karlova mostu byl v restituci vrácen a on přišel o svůj tvůrčí prostor, kde pobýval a tvořil 40 let. To vedlo k návratu Zdenka Feyfara do rodné Jilemnice, kde vznikla poslední série fotografií. Umírá v Lomnici nad Popelkou 3. 2. 2001 ve věku nedožitých 88 let. Zatím největší posmrtnou výstavu mu ve spolupráci se synem Petrem Feyfarem připravilo Muzeum Hlavního města Prahy v roce 2013 při příležitosti 100. výročí narození autora.