Milan Nápravník / Jozef Vojtánek KALEIDOSKOP (12. 6. – 12. 9. 2019)

Artinbox Gallery a artbrut.cz Vás srdečně zvou na výstavu:
/ cordially invite you to the exhibition:

Milan Nápravník / Jozef Vojtánek
KALEIDOSKOP
(12. 6. – 12. 9. 2019)
kurátorky / curated by: Nadia Rovderová, Terezie Zemánková

.

Fotogalerie z výstavy na FB: https://www.facebook.com/pg/ArtinboxGallery/photos/?tab=album&album_id=2712094075529930

Výstava konfrontuje tvorbu dvou výjimečných, originálních a přesto (téměř) neznámých umělců. Přestože je formovala jiná historická zkušenost a jiné zájmy, postoje a názory, oba dospěli k pozoruhodně podobnému výtvarnému výrazu, který lze formálně definovat Nápravníkovým pojmem Inverzáž – zrcadlové zdvojení reality a jejích fragmentů vyvolávající kaleidoskopický vizuální vjem.

The exhibition will present the confrontation of the work of two exceptional, original and yet (almost) unknown artists. Although they have never met, had lived in different environments and were shaped by differing personal and historical experiences and individual interests, attitudes and opinions, both artists have come to a remarkably similar artistic expression that can be formally defined by the Nápravník´s notion of Inversion – the mirroring of reality and its fragments evoking kaleidoscopic visual perception.

Výstava vznikla ve spolupráci s galerií Pštrosova 23 / Exhibition was prepared in cooperation with Pštrosova 23 Gallery.

Projekt podpořili / project was supported by: Hlavní město Praha a Státní fond kultury MK ČR.

V červnu je výstava otevřena: út. – čt.: 15 – 18 h. nebo po domluvě. Od 1.7. po dobu letních prázdnin bude výstava přístupná jen po domluvě. / Opening hours in June: tue – thu: 3 – 6 p. m. or by request. From the 1st ofJuly, during the summer holidays, the exhibition will be open only by appointment.

Výstava konfrontuje tvorbu dvou výjimečných, originálních a přesto (téměř) neznámých umělců. Přestože je formovala jiná historická zkušenost a jiné zájmy, postoje a názory, oba dospěli k pozoruhodně podobnému výtvarnému výrazu, který lze formálně definovat Nápravníkovým pojmem Inverzáž – zrcadlové zdvojení reality a jejích fragmentů vyvolávající kaleidoskopický vizuální vjem.

The exhibition will present the confrontation of the work of two exceptional, original and yet (almost) unknown artists. Although they have never met, had lived in different environments and were shaped by differing personal and historical experiences and individual interests, attitudes and opinions, both artists have come to a remarkably similar artistic expression that can be formally defined by the Nápravník´s notion of Inversion – the mirroring of reality and its fragments evoking kaleidoscopic visual perception.

Tvář skutečného Lucifera je složitá a temná

jeho krása se podobá kráse postní římsy

Usedá ruce na kolenou kolena mezi trhlinami

štěpí vlasy svitu

mění postavy kolemjdoucích

a nastavuje zrcadla božským přízrakům moci

otvorům s obrovskými hlavami

a zarostlými zuby

s očima skosenýma svinstvy

nic než strašné hlavy

na krátkých křivých nohách bázně

a s dobře nakadeřeným stojícím

jenž žebrá o hřích

Verše surrealistického básníka, sochaře a fotografa Milana Nápravníka (1931– 2017), publikované v knize Dech noci / Noc duchů / Duch noci / Noc dechů (Artfoto, Praha, 1995), uvozují soubor jeho fotografií vytvořených unikátní technikou, kterou sám označil jako inversáž a definoval ji jako „surrealistickou metodu vytváření magické reality spojením dvou a nebo několika inverzních obrazů reálných předmětů, jejich částí, anebo nepředmětných povrchových struktur.“ Toto zrcadlové spojení obrazu vnímal jako jeden ze základních

„morfologických principů přírody, organizační archetyp makro – i mikrokosmu.“
Jeho objevení mělo – jak jinak – charakter iniciace. „Kus zetlelého dřeva ležel přede mnou v polehlé, napůl uschlé trávě […] na pokraji malé, temné tůně. Tento podivný a jakoby záměrně zhotovený předmět […] se zdál celým svým vzezřením náležet k oněm nečekaným a symbolickým objektům, s nimiž se setkáváme většinou jenom ve snu. […] Změť hlíny, trávy a kořenů a jejich inverzní odraz v temné, nehnuté vodě tůně, se spojily v symetrický celek, v tvář pronikavě a nepokrytě výsměšně mě pozorujícího démona. […] Měl jsem náhle intenzivní pocit oslovení […], jakéhosi cizího zásahu, psychotického jevu, jehož nevyzpytatelná příčina se nachází mimo dosah mého chápání.“
Milan Nápravník tak popsal křehkou hranici mezi reálnou, smyslovým vnímáním a magickým poznáváním, přechod mezi skutečností a „říší za zrcadlem“, které se zpřístupňuje jen šamanům – anebo šílencům – zkrátka těm, jejichž vnímání je z nějakého důvodu širší, než je běžné. Čím více se však tato zjitřená percepce rozpíná tím více se také rozestupují obvyklé vztahy mezi jednotlivými jevy a celý systém hrozí zhroucením. V ten moment se začíná prosazovat sebespásná potřeba vložit do chaosu řád, pokořit nesrozumitelnou nepravidelnost tvarů a usměrnit je – a zkrotit tak i chaos ve vlastní mysli. Pokusíme-li se ale nepřeberné tvarosloví přírody a jevový svět vůbec znásilnit do vykonstruovaného systému, vyjeví se nám jeho odvrácená, ďábelská tvář.

To se, zpočátku nahodile a následně již zcela záměrně, přihodilo Milanu Nápravníkovi v jeho analogových, černobílých, ručně komponovaných inverzážích, které začal vytvářet ve druhé polovině 70. let, a bez jakýchkoliv vnějších souvislostí se to děje také Jozefu Vojtánkovi (1979), vyučenému automechanikovi, výtvarnému a počítačovému autodidaktovi a přesto originálnímu slovenskému umělci, pro nějž je výstava Kaleidoskop vůbec první veřejnou prezentací jeho kreseb a manipulovaných počítačových fotomontáží.

Zdánlivě abstraktním Vojtánkovým kresbám, které začaly vznikat na počátku milénia, předcházely psychedelické vize, které si pečlivě zapisoval. Stránky čtverečkovaného papíru zaplnil zleva doprava, seshora dolů, bez odstavců a pomlk nepřetržitým proudem slov, která k němu přicházela stejně naléhavě, jako vizuální představy. „Hlava sochy se pohybovala dole. V tom momentě se nálepka několikrát zvětšila, přelétla přes hlavu a padala do černého prostoru. Když se zastavila, vznikla obrovská zářící plocha, na které byly čtverečky. Plocha se stále zvětšovala, až pukla, a v jejím středu se vytvořil zvláštní spirálovitý otvor. Hlava sochy … letěla dolů, až se před ní objevil čtvercový otvor a napravo další a další. Náhle před ní stála stěna se čtyřmi otvory – když vešla do prvního, vyšla ze druhého, když byla v posledním, vyšla z prostředka vrchní části klece…. Poté jí z uší vyrostla zvláštní křídla a hlava vzlétla vzhůru. Křídla pak zase zmizela a hlava se proměnila v golfovou lopatičku a v otvoru pod ní se objevila hlína. Byla v jamce na golfovém hřišti…“

Vidiny byly natolik hmatatelné, že je Jozef Vojtánek toužil rozpohybovat, ozvučit, přenést je do podoby filmového klipu. Vzhledem k nedostatku prostředků se zpočátku musel spokojit s kresbou tuší a pastelkami, jedné únorové noci loňského roku ale dostal vnuknutí a vybaven fotoaparátem a baterkou se vydal na svůj první „lov“. Nejprve – podobně jako Nápravník – fotografoval reálné předměty, struktury a scenérie – oprýskané, posprejované zdi, industriální fragmenty, dopravní značky, které pak v mobilním telefonu upravoval pomocí běžně dostupných grafických aplikací. Postupem času začal coby výchozí elementy používat jednoduchá loga a znaky dostupné v počítači, které manipuloval někdy až sedmi různými aplikacemi a v poslední době je na tabletu také dokresloval. Současné technologie mu umožňují nekonečné množství kombinací, deformací a variací, které si však stále uchovávají morfologii fraktálů –  sobě podobných, donekonečna se rozvíjejících útvarů, jež jsou základem přírodního tvarosloví. Vznikl tak eklektický postmoderní pastiš, závratný labyrint vizuálních stylů, který navzdory své rozmanitosti stále odpovídá původním halucinatorním představám svého autora. S invezážemi Milana Nápravníka jej pak vedle zarážející podobnosti zdánlivě nesmiřitelných prvků spojuje nejen dominantní princip zrcadlení a vyváření kaleidoskopického obrazu světa, jak ho neznáme, ale především pak ona démonická podoba magické skutečnosti, která se vyjevuje jen vyvoleným.

Terezie Zemánková, Praha, červen 2019

……………………………………………………………………………………………………………………………………….

Milan Nápravník / Jozef Vojtánek KALEIDOSKOP (12. 6. – 12. 9. 2019)

The exhibition confronts the work of two exceptional, original and yet (almost) unknown artists. Although they have been shaped by different historical experience and different interests, views and opinions, both have come to a remarkably similar artistic expression that can be formally defined by Nápravník’s term “inversage” – a mirror duplication of reality and its fragments inducing a kaleidoscopic visual perception.

The verses of the surrealist poet, sculptor and photographer Milan Nápravník (1931– 2017), published in the book Dech noci / Noc duchů / Duch noci / Noc dechů (Artfoto, Prague, 1995), introduce a series of his photographs created by a unique technique, which he described as inversage and defined it as a “surrealistic method of creating magical reality by combining two or more inverse images of real objects, their parts, or non-objective surface structures.” He perceived this mirror image as one of the fundamental “Morphological principles of nature, the organizational archetype of macro- and microcosm.”

It is no wonder that his discovery had the nature of initiation. “A piece of decayed wood lay in front of me in flattened, half-dried grass […] on the brink of a small, dark pool. This strange and as if deliberately made object […] seemed to be one of the unexpected and symbolic objects that we usually encounter only in a dream. […] The tangle of dirt, grass and roots, and their inverse reflection in the dark, still water of the pool, assembled into a symmetrical whole, into the face of a demon observing me with a piercing and scornful look. […] I suddenly had an intense feeling of being spoken to […], of a kind of alien intervention, a psychotic phenomenon whose erratic cause is beyond my comprehension.”

Milan Nápravník thus described the fine line between a real-life situation, sensory perception and magical recognition, the transition between reality and the “realm behind the mirror”, which is only accessible to shamans – or madmen – simply to those whose perception is for some reason wider than normal. However, the more this sensitive perception expands, the more the usual relationships between the individual phenomena diverge and the whole system threatens to collapse. At that moment takes over the self-preserving need to put order into chaos, to conquer the incomprehensible irregularity of shapes and to direct them – and to tame the chaos of one’s mind as well. However, if we try to violently put the plethora of nature morphology and the phenomenal world into a fabricated system, we will see its dark, evil face.

This, initially randomly and subsequently deliberately, happened to Milan Nápravník in his analogue, black-and-white, hand-composed inversages, which he began to create in the late 1970s. Without any external connections, this also happens to Jozef Vojtánek (1979), a trained car mechanic, an art and computer autodidact, and yet an original Slovak artist for whom the Kaleidoscope exhibition is the first public presentation of his drawings and manipulated computer photomontages.

Vojtánek’s seemingly abstract drawings that originated at the beginning of the millennium were preceded by psychedelic visions that he carefully wrote down. He filled pages of squared paper from left to right, from top to bottom, without paragraphs or pauses by a continuous stream of words that would come to him just as urgently as the visual images. “The head of the statue was moving below. At that moment, the sticker increased in size several times, flew over the head, and fell into the black space. When it stopped, a huge glowing surface was created, with little squares on it. The area grew bigger and bigger until it burst, and a strange spiral hole formed in its centre. The head of the statue … flew down until a square hole appeared in front of it and more of them on the right. Suddenly, there was a wall with four holes in front of it – when it entered the first one, it came out of the second, when it was in the last, it came out in the middle of the upper part of the cage…. Then strange wings grew out of its ears, and the head flew upward. Then the wings disappeared again, and the head turned into a golf shovel, and dirt appeared in the hole beneath it. It was in a hole on a golf course…”

The visions were so tangible that Jozef Vojtánek dreamed of making them move and sound, of transferring them into a movie clip. Due to the lack of resources he initially had to settle for ink and crayon drawings. But on one February night last year he got inspired and equipped with a camera and a flashlight he went on his first “hunt”. Like Nápravník, he first photographed real objects, structures, and scenery – flaking, sprayed walls, industrial fragments, traffic signs, which he then edited on his mobile phone with commonly available graphic applications. Over time, he started to use simple logos and characters available on the computer, which he sometimes manipulated in even seven different applications, and recently he has made additional drawings around them on the tablet. The contemporary technologies allow him an infinite number of combinations, distortions and variations that still retain the morphology of fractals – self-similar, endlessly evolving objects that are the basis of natural morphology. Thus was created an eclectic postmodern pastiche, a dizzying labyrinth of visual styles that, despite its diversity, still corresponds to the original hallucinatory ideas of its author. It is connected with Milan Nápravník’s inversages not only by the striking similarity of the seemingly irreconcilable elements but also by the dominant principle of mirroring and creating a kaleidoscopic image of the world as we do not know it. And above all by the demonic form of magical reality that is only revealed to the chosen ones.

Terezie Zemánková, Prague, June 2019

……………………………………………………………………………………………………………………………………….

CENÍK / PRICE LIST:

JOZEF VOJTÁNEK:

Jozef Vojtánek, digitální fotografika, 2017-2019 / Jozef Vojtánek, from the series Masks, digital photographics, 2017 – 2019, 20 x 20 cm, diasec, edice 1/50, cena: 3.500,- Kč / 140 eur

(množstevní slevy: 2 ks: 3400,-, 3 ks 3300,-, 4ks 3200,- Kč, 5 ks 3100,-, 6 víc ks: 3000 Kč)

Jozef Vojtánek, digitální fotografika, 2017-2019 / Jozef Vojtánek, from the series Masks, digital photographics, 2017 – 2019, 30 x 40 cm, vysokostálý pigmentový tisk / Hanemuhle papír, edice 1/50, cena: 3.500,- Kč / 140 eur

(množstevní slevy: 2 ks: 3400,-, 3 ks 3300,-, 4ks 3200,- Kč, 5 ks 3100,-, 6 víc ks: 3000 Kč)

Josef Vojtánek: Kresby, tuš / pastel / papír / á 7000,- Kč

MILAN NÁPRAVNÍK:

Milan Nápravník: Inverzáž, bromostříbrná vintage fotografie, 80. léta 20. století / Milan Nápravník: Inversion, gelatin silver vintage photography, 1980s

Inverzáže velké 50 x 70 cm signované: 40 000 Kč

Inverzáže velké 50 x 70 cm nesignované: 34 000 Kč

Inverzáže střední A3 nesignované: 20 000 Kč

Inverzáže malé A4 nesignované: 12 000 Kč

…………………………………………………………………………………………………………………………

Artinbox Gallery
Perlová 370/3, Dům v Kisně
110 00 Praha 1 – Staré Město
Czech Republic

Nadia Rovderová: tel.: +420 777 748 433

nadia@artinbox.cz
www.artinbox.cz