Václav Zykmund
Alchymie akce – Fotografie Václava Zykmunda
výstava prodloužena do 3. 11. 2016!
2. 9. – 3. 11. 2016
Kurátorka: Suzanne Pastor
Vzácná možnost zhlédnout čistě fotografickou tvorbu Václava Zykmunda, průkopníka české surrealistické fotografie, umění akce, či „performance“, člena skupiny Ra. Jeho experimentální fotografická tvorba byla v České republice samostatně představena jen jednou, v r. 1993 v Pražském domě fotografie. Teď, po téměř čtvrt století bude toto průkopnické fotografické dílo opět zpřístupněno českému publiku. V kontextu naší výstavy rovněž představujeme v samostatné sekci fotografie dalších členů skupiny Ra: Miloše Korečka, Viléma Reichmanna a Josefa Istlera.
„Fotografie tedy může být uměleckým dílem tehdy, uplatňuje-li se v procesu její tvorby subjektivní, obrazná stránka lidské psychiky vedoucí k estetickému osvojování světa.“ (Zykmund V. Umění, které mohou dělat všichni? Praha: Orbis 1968: 77.)
Událost můžete sledovat a účast potvrdit zde:https://www.facebook.com/events/624712701022299/
Fotografie z výstavy a vernisáže zde:https://www.facebook.com/ArtinboxGallery/photos/?tab=album&album_id=1056841351055219
Text Josefa Mouchy o V. Zykmundovi zde:https://www.facebook.com/notes/artinbox-galerie-fotografie/václav-zykmund-text-josef-moucha/1210726455646442
http://martinfryc.eu/vystavy/vernisaz-vystavy-alchymie-akce-fotografie-vaclava-zykmunda/
Pražský deník o výstavě: http://prazsky.denik.cz/kultura_region/vystava-predstavuje-prukopnika-surrealisticke-fotografie-zykmunda-20160902.html
Rozhovor o výstavě pro Český rozhlas natočil se Suzanne Pastor a Nadiou Rovderovou Karel Oujezdský, od 18:14 minuty k poslechu zde:http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3696843
Časopis FOTO o výstavě: http://www.casopis-foto.cz/alchymie-akce-fotografie…/
Fotografické dílo Václava Zykmunda (Praha 1914 – Brno 1984), plodného umělce, publicistu, teoretika a učitele, předního člena Brněnské umělecké skupině Ra, se zřídka vystavuje odděleně od jeho koláží, maleb a kreseb. Jeho první výstava se konala v roce 1993 v Pražském Domě Fotografie. K výstavě byl tehdy vydán rovněž katalog. Mezitím se stal Václav Zykmund víc a víc známý mezinárodnímu publiku, zatímco v Čechách zůstával poměrně neznámý. Na význam jeho tvorby reagují historici umění, soukromí sběratelé, kurátoři galerií a muzeí z celého světa. Fotografie V. Zykmunda jsou nezbytným příspěvkem k historii České moderní fotografie, obzvláště v rámci kontextu surrealismu. Antonín Dufek, kurátor Moravské Galerie v Brně, zdůraznil, že to byl právě Václav Zykmund, kdo první použil fotografii k dokumentaci umění akce či „happeningu“, a to už v letech 1944-45 spolu s členy skupiny Ra v Brně. Skupinu tvořily: Václav Zykmund, Vilém Reichmann, Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Josef Istler, a ostatní.
Největší zajímavostí v rámci naší výstavy je představení nesmírně vzácné originální kopie publikace Výhružní Kompas. Jedná se o ručně vázané vydání s 16 originálními fotografiemi provázenými strojopisným textem Ludvíka Kundery, surrealistického básníka a člena skupiny Ra. Snímky byly vytvořeny během jedné ze série celonočních „akcí“, v rámci které účastníci hledali a vytvářeli neobvyklé vztahy mezi různými objekty, případně mezi těmito objekty a členy skupiny. Akce se účastnily rovněž partnerky členů skupiny, na fotografiích pózují s rukavicemi, s hracími kartami či květináči.
V kontextu naší výstavy rovněž představujeme v samostatné sekci fotografie dalších členů skupiny Ra: Miloše Korečka, Viléma Reichmanna a Josefa Istlera.
Za zapůjčení děl děkujeme: Alena Zykmundová, Muzeum umění Olomouc, Galerie Kicken Berlin, Suzanne Pastor.
Technická spolupráce / technical cooperation: Nadia Rovderová, Philippe Joseph, Odessa Primus, Dana Michlová, Natalija Tripalo, Libor Štěrba, Antonín Vrňák…
Celoroční výstavní program galerie Artinbox podpořili:
Mestská část, Praha 1, Magistrát hlavního města Prahy
Alchemy of Action – Václav Zykmund and Photography
—————————————————————————————————
2. 9. – 3. 11. 2016
Curated by: Suzanne Pastor
Alena Zykmundova, Zykmund’s widow, will be present at the opening.
Opening: 2nd of September 2016, 6 p.m.
Artinbox Gallery is pleased to present Vaclav Zykmund’s photographs in Prague after more than 20 years.
We thank the following lenders to the exhibition: Alena Zykmundova, Museum of Art Olomouc, Kicken-Berlin Gallery, Suzanne Pastor.
The photographic work of Vaclav Zykmund (1914 Prague – 1984 Brno), a prolific artist, publicist, theoretician and teacher, has rarely been exhibited separate from his collages, paintings and drawings. The first exhibition and catalogue of his photographs was presented at Prague House of Photography in 1993. In the meantime, his important contribution to Czech surrealist photography, especially as a leading member of the Brno-based artist Group Ra, has become more familiar to international audiences, while remaining relatively unknown in the Czech Republic.
The international importance of Vaclav Zykmund as a photographer has been proven by art historians, private collectors, gallery and museum curators from around the world. His photographs are indispensable to the history of Czech modernist photography, especially within the context of Surrealism. Antonin Dufek, curator of the Moravian Gallery in Brno, has emphasized that Zykmund was the first to employ photography to document “action” art, or “happenings” as early as 1944-45 with the Brno-based artist Group Ra (Vaclav Zykmund, Vilem Reichmann, Milos Korecek, Ludvik Kundera, Bohdan Lacina, Josef Istler, a.o.). Of especial interest in this exhibition is the presentation of an extremely rare original copy of Vyhruzny kompas/Threatening compass, a hand-made publication with 16 original photographs accompanied by type-written text pages by Ludvik Kundera, surrealist poet and co-member of the Group Ra. The images were made during one of a series of night-long „actions,“ where ordinary objects were made to have extraordinary relationships with each other, or with various members of the group and their wives, posing with gloves, playing cards or flowerpots.
Several works by Miloš Koreček, Vilém Reichmann and Josef Istler will also be shown in the context of this exhibition.
technical cooperation: Nadia Rovderová, Odessa Primus, Dana Michlová, Natalija Tripalo, Libor Štěrba, Antonín Vrňák…
Exhibition Program of Artinbox Gallery for year 2016 was supported by:
Mestská část, Praha 1, Magistrát hlavního města Prahy
Artinbox Gallery is pleased to present Vaclav Zykmund’s photographs in Prague after more than 20 years.
Václav Zykmund
Text: Josef Moucha (c)
z knihy: Obrazy z dějin fotografie české (2011), vydal Archiv výtvarného umění o.s.
„[…] spontánní a neprogramovaná fantazie propůjčuje výsledné realitě mnohem lidštější momenty.“
Václav Zykmund [Zykmund 1993, s. 22]
Malíř a teoretik Václav Zykmund (1914—1984) vedl v letech 1960 až 1972 katedru výtvarné výchovy na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 1972 nesměl až do konce života ve vlasti vystavovat a texty zveřejňoval pod krycími jmény — například své třetí ženy, teoretičky umění a výtvarnice Aleny Šlachtové, ale i pod dalšími pseudonymy — Libuše Kovářová, Taras Štefek… [Mžyková 1992].
V období 1933 až 1945 se Zykmund zabýval rovněž fotografováním. Od funkcionalistických diagonál městských scenérií přestoupil k uvolněným kreacím a experimentům, podněcovaným surrealismem. Proskribovaný autor se nicméně nevyskytl na zásadních tuzemských přehlídkách meziválečné fotografické tvorby [Dufek 1981], zatímco byl zahrnut do repríz v Essenu i ve Vídni [Eskildsen 1984].
Roku 1940 přenesl Václav Zykmund do Brna předválečné aktivity z Rakovníku, kde provozoval vedle fotografování edici Ra, jejíž název odvodil roku 1937 od místa vzniku; po válce přijala toto pojmenování celá brněnská umělecká skupina. V květnu 1944 vydal Zykmund jakožto své vrcholné dílo v médiu fotografie dvacítku sešitků s titulem Výhružný kompas: Vlepené snímky doprovázejí strojopisné texty básní Ludvíka Kundery. Fotografie vznikly při jedné z akcí, jejichž autorské připomenutí pochází z let 1983 a 1984: „Avšak nešlo jen o nezávaznou hru, neboť k ní se pojila persifláž, ironie a parodie, a tak výsledek se v lecčemž ztotožňoval s tím, co daleko později bylo označeno termíny ‚akce‘ či ‚happening‘. S takovým typem hry jsem začal kolem roku 1935. Do výsledků, jež vyplývaly ze spontaneity, se prolínal lyrismus, jehož zdroje tkvěly v tajemství, kterým jsme obklopovali fotografované objekty a vztahy mezi nimi. Na začátku 40. let se tato více méně nezávazná hra přeměnila ve zcela neodolatelnou a ničím nekontrolovatelnou vášeň, počet aktérů se rozmnožil, schůzky se konaly večer a naše aktivita trvala do časných hodin ranních. Fantazii se meze nekladly a kolektivní hra, jejíž ‚pracovní‘ stadia zaznamenával M. Koreček, hra bez scénáře, bez předem připraveného plánu, s rekvizitami zcela náhodně nalezenými, se rozvíjela až na pomezí absurdna. Tak vzniklo několik cyklů, z nichž pouze jediný — Výhružný kompas — byl rozmnožen […]. Po roce 1945 hry definitivě ustaly, na obzoru se objevily jiné cíle, nicméně cykly zůstaly v naší paměti natolik zafixovány, že dodnes cítím potřebu v nich pokračovat a jít tak za dnešní projevy tohoto typu, do krajů neznámých a dosud nezmapovaných“ [Zykmund 1993, s. 21–22].
Zmiňovaný vrstevník Miloš Koreček byl spolu s Vilémem Reichmannem dalším členem Skupiny Ra, využívajícím média fotografie. Karel Teige jeho experimentální průměty tepelného vrásnění negativu na pozitivní papír, vystavené v únoru 1947 v pražském Topičově salonu, ocenil jako „velmi dobré“ [Teige 1994, s. 634]. Koreček rozvíjel první fází tvorby (1944—1948) náhodný objev, označený neologismem fokalk; další rozvoj laborování na tomto principu následoval po třiadvaceti letech [Klimpl 1985; Pátek 2003]. Čtvrtým autorem z okruhu Ra, který se přechodně zmocnil média fotografie, byl Josef Istler [Birgus 1999, s. 309].
Václav Zykmund se po válce fotografii věnoval výhradně teoreticky, aniž by přitom připomínal vlastní tvorbu. Udělal jedinou výjimku [Zykmund 1966]. Je to škoda. Vždyť sám napsal, že „historik stojí […] před úkolem postihnout dobu nikoli na základě objektivistického konstatování jednotlivých historických faktů, ale na základě zjištění, co v této době bylo nejvitálnější, nejschopnější rozvoje a co znamenalo pro další pohyb v umění pozitivní přínos, tedy to, co znamenalo — především ve své metodě — obohacení toho procesu, kterým si vytváříme citový vztah ke světu, v němž žijeme“ [Zykmund 1968, s. 77]. A zároveň nekompromisně soudil: „Sama progresivnost nezvyšuje společenskou významnost, protože progresivnost bez stabilizace, bez uskutečnění, bez proniknutí do vědomí společnosti, není a nemůže být progresivností“ [Zykmund 1971].
Důvody Zykmundova mlčení o pronikavém osobním pokoušení média fotografie naznačují jeho texty.
Především je třeba říci, že na otázku nadhozenou titulem knihy Umění, které mohou dělat všichni?, zasvěcené teorii fotografování, odpovídá stejnojmenná kapitola záporně: ani fotografie není médiem, které by dovolilo uskutečnit (nejen marxistickou) chiméru, že si roli umělce může osvojit kde kdo: „fotografie je odvětví neobyčejně rozšířené a malá výtvarná citlivost četných fotografů, kteří žijí v mylném přesvědčení, že jsou umělci, způsobuje ve fotografii nadprodukci kýče“ [Zykmund 1968, s. 60]. „V moderním projevu se nesetkáváme s ilustrací myšlenky, moderní dílo chce být důsledně myšlenkou samou“ [Zykmund 1968, s. 73]. „Fotografie tedy může být uměleckým dílem tehdy, uplatňuje-li se v procesu její tvorby subjektivní, obrazná stránka lidské psychiky vedoucí k estetickému osvojování světa“ [Zykmund 1968, s. 34].
Praktická zkušenost s médiem dala základ Zykmundovu zobecňování. Uvědomoval si autonomii veličin, jakými jsou volba okamžiku expozice a jeho délky či vlivy různých možností zpracování negativu i pozitivu. Zykmunda ale zaměstnávaly ponejvíce výtvarné disciplíny (a to i teoreticky), „neboť fotografie v běžném slova smyslu se neobejde bez předmětné skutečnosti; malířské dílo vždy vyžaduje větší zásahy subjektu než fotografie, neboť proces realizace malířského díla je relativně složitější a vede snáze k osobitosti projevu než u fotografie“ [Zykmund 1968, s. 60]. Tak tomu ale není vždy. Jaroslav Rössler a po něm i Jaromír Funke již ve 20. letech prakticky vyvrátili Zykmundův výrok „abstraktní fotografie ve skutečnosti neexistuje, pracuje-li fotograf s fotografickým přístrojem“ [Zykmund 1968, s. 121]. Kniha, v níž to Zykmund tvrdí, vyšla poprvé v roce 1964, tedy v době, kdy se Rössler marně pokoušel fotoabstrakce vystavit v Domě umění města Brna. A rovněž František Vobecký budiž příkladem, že ani druhá část uvedené Zykmundovy myšlenky neplatí nějak automaticky. Malířská práce nemusí být složitá a vést k osobitosti snáze než fotografování. Připomeňme jen monochromatické malby… To ovšem nevylučuje, že se uvedenou sentencí mohl Václav Zykmund řídit jakožto výkonný umělec při stanovování osobních priorit.
K otázkám obecné teorie fotografie, jak zněl roku 1970 nadpis úvodu k seriálu pro měsíčník Československá fotografie, se Zykmund rád vracel. Za hlavní považoval „otázku, kdy fotografie se uměním stává a kdy jim přestává být“ [Zykmund 1970, s. 16]. Pokus o řešení problému opřel o sémiotiku Ferdinanda de Saussurea a dalších autorit soudobého humanitního myšlení. Je mu ke cti, že nepostupoval dogmaticky a nepřispíval ke kontraproduktivní textualizaci vizuální kultury. V souhlasu s Pierrem Francastelem věděl, že bez ochuzení nelze „redukovat význam snímku na jeho signifikaci, tedy na jistý druh racionálního, promluvového, pojmově logického interpretování“ [Zykmund 1970, s. 208]. Zde naváže fotograf a pedagog Bořek Sousedík, včetně převzetí Zykmundem citované kleeovské maximy zviditelnění neviditelného. Zykmund odtud spěje ke krajnostem. Diváctví řadí „k tvůrčímu procesu, protože vnímatel, který se realizuje ve vnímaném díle, zpětně působí na tvůrce, jako tvůrce působil na vnímatele“ [Zykmund 1970, s. 544]; „dílo může sdělovat vnímateli buď víc, než fotograf zamýšlel, nebo dokonce něco zcela jiného“ [Zykmund 1970, s. 545]. A teoretik to bezděčně ilustruje, kdykoli ve svých úvahách o umění reprodukuje a komentuje druhořadé snímky. Paradoxní je v tomto kontextu následující Zykmundova sentence: „K tomu, aby byl kýč skutečným kýčem, je třeba přinejmenším dvou lidí: toho, kdo kýč vyrábí (vznik kýče nevyžaduje tvorbu v pravém významu toho slova), a toho, kdo je ochoten kýč přijmout jako skutečné umělecké dílo“ [Kovářová 1977].
Jak dopadá Zykmundova fotografická pozůstalost ve světle jeho vlastních postulátů? Dle nich náležejí k umění výhradně takové fotografie, jejichž význam se nevyčerpává zobrazením námětu, což je „ryzí dokument o skutečnosti. Fotografie samozřejmě může mít i takové poslání, ale pak není fotografií uměleckou“ [Zykmund 1970, s. 160]. Nuže, jak by nejspíše mohl Václav Zykmund interpretovat fotografické záznamy vlastních akcí? Snad coby zápisky vedené „snahou racionálně postihnout konkrétní událost, a to tak, aby z časové rozvrstvenosti dějů byl ‚vyňat‘ takový okamžik, který by nahradil ztrátu rozvíjené časovosti a byl vyjádřením jednoty přetržitosti a nepřetržitosti času“ [Zykmund 1970, s. 352].
Literatura:
Birgus, Vladimír (ed.): Česká fotografická avantgarda 1918–1948. Praha, Kant 1999.
Dufek, Antonín (ed.): Česká fotografie 1918–1938 ze sbírek Moravské galerie v Brně. Brno, Moravská galerie v Brně 1981.
Eskildsen, Ute (ed.): Tschechische Fotografie 1918–1938. Essen, Kulturministerium der ČSSR, Museum Folkwang, Mährische Galerie 1984.
Klimpl, Petr: Neznámý Miloš Koreček. Revue Fotografie XXIX, 1985, č. 3, s. 36–39.
Kovářová, Libuše: Fotografie a kýč. Československá fotografie XXVIII, 1977, č. 10, s. 438.
Mžyková, Marie: Václav Zykmund. Olomouc, Galerie výtvarného umění 1992, s. 6.
Pátek, Jiří: Miloš Koreček, zpráva o dvojím vstupu do stejné řeky? Bulletin Moravské galerie v Brně 2003, č. 58/59, s. 196–203.
Teige, Karel: Osvobozování života a poezie. Studie ze 40. let. Praha, Aurora 1994.
Zykmund, Václav: Surrealismus a fotografie. Brno, Dům umění města Brna 1966.
Zykmund, Václav: Umění, které mohou dělat všichni? Praha, Orbis 1968.
Zykmund, Václav: Úvahy o symbolu a znaku ve fotografii. Československá fotografie XXI, 1970, č. 1–12.
Zykmund, Václav: Fotografie a společnost. Československá fotografie XXII, 1971, č. 12, s. 541.
Zykmund, Václav: Akce. In: Pastor, Suzanne E. (ed.): Václav Zykmund. Fotografie 1933–1945. Praha, Pražský dům fotografie 1993.